HR
21. 7. 2020Jste v procesu hledání nového zaměstnání. Rozeslali jste životopis do všech firem, které vás zaujaly, a začínají se vám ozývat personalisté s nabídkou osobního setkání? Paráda, dokázali jste je zaujmout písemnou formou. Teď ještě osobně a skoro můžete začít slavit. Každý recruiter je jiný a každý hledá v moři talentů něco jiného. Je také možné, že se ani nepotkáte s nikým z HR oddělení, ale přímo s vaším potenciálním kolegou nebo nadřízeným. Garantuji vám ale, že ať už pohovor povede kdokoliv, těmito „kvalitami“ si pod sebou podříznete větev.
Nezájem
Netvrdím, že byste měli jásat po každé nové informaci, kterou se během pohovoru dozvíte. Úplná absence nadšení je ale hodně znát a rozhodně vám nepomůže. Zajímejte se, interagujte, vycházejte z toho, co vám personalista řekl, a reagujte na to, ptejte se. Na každém pohovoru se dřív nebo později dostanete do momentu, kdy bude prostor pro vaše otázky. Nepromarněte šanci se na cokoliv zeptat. Vždycky je na co, protože během pohovoru se nikdy nedozvíte všechno. Pokud jste měli otázky připravené dopředu a shodou okolností vám byly během schůzky zodpovězeny, nikdy nic nezkazíte dotazem: „Co máte na práci v této firmě nejraději vy?“ Z pohledu personalisty zkrátka hrobové ticho v momentě, kdy se má druhá strana ptát, představuje zklamání.
Nepřipravenost
Měli byste vždy vědět, do jaké společnosti a na jakou pozici se vlastně hlásíte. Na začátku schůzky se pravděpodobně dozvíte stručnou charakteristiku a historii firmy, ale neměly by to pro vás v tu chvíli být novinky. Předpokládá se, že si dáte alespoň tu práci, že si projdete web a prostudujete jednoduše dohledatelné informace.
Neupřímnost
U pohovoru nelžete. Nevyplácí se to. Ať už jde o vzdělání a předchozí pracovní zkušenosti, vaše znalosti nebo důvody odchodu z minulého (současného) zaměstnání. Vše se dá diplomaticky vysvětlit. I nepříjemné věci je lepší podat z vašeho úhlu pohledu a pravdivě než lhát a čekat, jestli se třeba personalista nedozví pravdu při zjišťování referencí na vaší osobu. Z tohoto důvodu je mimochodem taky vždycky lepší od jakéhokoliv zaměstnavatele odcházet důstojně a v dobrém. Lhaní je zbytečná chyba, která vás může stát vaše vysněné místo.
Nedostatek sebereflexe
Buďte nohama na zemi. Reálně si zhodnoťte, co už máte profesně za sebou, co jste dokázali, co jste třeba i pokazili a co vám to dalo. Myslete i na to, jestli jste na pohovoru v začínajícím start-upu, nebo v zajetém korporátu. Na základě toho všeho potom realisticky vyvoďte, jestli ta částka, o kterou jste si řekli, odpovídá situaci. Jestli jste skutečně schopní nést zodpovědnost za vedení týmu 20 lidí. Jestli jste se SAPem opravdu pracovali natolik, že se v něm hned jednoduše zorientujete. Je fajn působit zdravě sebevědomě, ale určitě nechcete zanechat dojem nafoukaného všeználka. Totéž samozřejmě platí, jen v opačném gardu, u přílišného sebepodceňování.
Chybějící slušné vychování
Nic nechcete míň než být zapamatovatelný kvůli tomu, že neumíte ani podat ruku při pozdravu. Chovat se ke druhé straně slušně a s úctou je to nejmenší, co můžete udělat. A nestojí vás to vůbec nic. Většina personalistů vám potvrdí, že co se týče znalostí a dovedností, naučit se dá skoro všechno, ale to, jaká je člověk osobnost a jak se chová, se pravděpodobně nezmění. Udržujte oční kontakt, neskákejte do řeči, nehádejte se. Lidé si obecně snadno pamatují emoce, které v nich konkrétní situace vzbudily. Stejně jako ve vás by měla společnost, do které jste zavítali, zanechat dobrý pocit, měli byste udělat dobrý první dojem i vy.
