Divnoreklamy – díl I.

Každý markeťák nosí ve svém nápady bujícím mozku archetypální představu toho, jak by měla vypadat jeho vysněná úderná a skvěle zapamatovatelná reklama. A každý z nás by rád někdy na takové reklamě pracoval.

Existují návody, tipy a osvědčené taktiky, ovšem když dojde na lámání chleba, je konzument tím, kdo je arbitrem nejvyšším. A filmařskou hantýrkou řečeno „reakci diváka nelze nikdy úplně předpokládat“.

Pokud s kolegy z oboru zajdete po práci na pivo a otevřete diskusi na téma těch nejpovedenějších reklam, můžete si vsadit výplatu (nebo alespoň týdenní příděl stravenek), že diskuse během pár okamžiků eskaluje do debaty hodné fóra antických filozofů. Jednotliví účastníci začnou popisovat reklamy, které je zaujaly (a čím), divoce gestikulovat, lézt na stůl a simulovat děj, překřikovat se či souhlasně pokyvovat. No a s největší pravděpodobností se dočkáte i nepředstíraného gejzíru emocí, které dokáže v profesionálech z oboru taková vzpomínka vyvolat.

Pak možná zjistíte, jak se kruh uzavřel. Totiž i mezi námi, členy marketingové obce česko-slovenské, se najdou diametrálně odlišné preference. Kreativci budou oceňovat primárně řemeslnou stránku, analytické mozky se budou asi více pídit po datech a výsledcích, které samotná kampaň přinesla, projekťák či stratég ocení to, zda reklama hovoří jazykem její cílovky, a odpovídá svým zpracováním specifikům daného segmentu.

A nebo ve vás převládne ta neprofesní část vašeho Já a reklamu budete hodnotit čistě na základě emocí, které ve vás vyvolá – tedy zcela subjektivně jako řadový konzument. Tak či onak – jedenáct z deseti takových debat nebude mít jasného vítěze.

Seriál Divnoreklamy si kladou za cíl podívat se na reklamní tvorbu z opačné stránky. Nahlédneme proto do světa reklam, které veškerá pravidla a konvence hodily za hlavu a vydaly se zcela proti proudu. Nebo si stanovily svůj vlastní, neidentifikovatelný, ojedinělý proud. A je vlastně druhotné, zda šlo o záměr, náhodu, důsledek nedostatečného rozpočtu nebo jen výtvor čistého šílenství.

Neboť – i takové reklamy leckdy získají obdiv nejen řadových konzumentů, ale i odborné veřejnosti.

Never Say No to Panda

Příkladem reklamy, která se očím tuzemských diváků může zdát ad absurdum bizarní, je egyptská série televizních spotů z roku 2010 nazvaná příhodně Never Say No to Panda.

Český divák zvyklý u „sýrových reklam“ na usmívající se krávy, valící se sýry, veselé děti se zdravými zuby, či aktivní turisty lezoucí po horách je při shlédnutí Never Say No to Panda konfrontován s groteskní scenérií, kdy jsou lidé odmítající sýr Panda terorizováni plyšovou pandou v nadživotní velikosti.
Komický dojem celé situace pak navíc umocňuje podkres v podobě cajdáku od Buddyho Hollyho True Love Ways.

Je jedno, zda jste otec od rodiny, kancelářská krysa od klávesnice, pacient na nemocničním lůžku nebo rodina na venkovním pikniku – pokud si nedáte její sýr, nezná panda slitování!
Hlavním sdělením se pak zdá být poučení, že jedinou cestou, jak se trestu od strnule zírající pandy vyhnout, je vzít si její sýr. Hodně sýru!

Ač lze silně polemizovat o tom, zda by takovýto formát uspěl u českých zadavatelů či samotných konzumentů, je Never Say No to Panda jedním z mých největších favoritů na kolbišti toho nejzábavnějšího, nejlepšího a zároveň nejbizarnějšího v historii reklamní tvorby.  

Na sestřih všech spotů Never Say No to Panda se můžete podívat zde. https://www.youtube.com/watch?v=rJm1EY_DCcs

Poznámka autora – Never Say No to Panda vyhrálo v roce 2010 dvě ceny na Dubai Lynx International Advertising Festivalu a stříbrného lva na Mezinárodním reklamním festivalu v Cannes.

Hodnocení divnosti: 7/10

Zadavatel: Arab Dairy
Agentura: Advance Marketing
Rok: 2010
Země: Egypt