Jaká byla konference Mouvo 2026?

Rok se s rokem sešel a já jsem opět dorazil do prostředí překypujícím inspirací – na konferenci Mouvo 2026. Prostředím zabývající se především motion designem, 2D i 3D animací, ale i kreativou a kreativitou obecně. A letošní 11. ročník měl jednu velkou novinku. První část konference se odehrávala v úplně novém prostředí, nové kopuli pražského planetária. Pojďme si říct, jaké to vlastně bylo!

O čem letošní ročník vlastně je?

Mouvo je dnes již silně zaběhnutá konference o motion designu, animaci a kreativitě. Tématem letošního 11. ročníku byl „Space“ neboli prostor. A to jak fyzický, tak digitální, intimní či nekonečný, tichý průvodce našich akcí a činů. Každý speaker i projekt si v tomto tématu jistě našel to své. Někteří ho vzali velmi doslovně. Ale o tom více v dalších částech.

První den Mouvo v Planetáriu

Začátek konference probíhal v úplně novém, neprozkoumaném prostředí pražského planetária. A podívaná to byla náramná. Už ve vstupní hale v přízemí zdobil stěny krásný růžovo-zelený vizuál akce, který tvořil solidní vizuální zážitek hned, jak jsem prošel dveřmi.

Tato nálada pokračovala až nahoru do kopule, kde se nachází v současnosti největší promítací plocha v Evropě o průměru 22 metrů. A právě tam probíhala úvodní část konference.

Dechberoucí vstupní hala planetária

Highlightem tohoto dne byla bezesporu první a zároveň toho dne jediná přednáška Juliuse Horsthuise, který se ve své práci zabývá fraktálovými vizuály a abstraktní filmovou tvorbou. Jeho vyprávění a ukázky softwaru Mandelbulb 3D, který primárně používá pro tvorbu svých projektů, byly opravdu z jiného, ale stále velmi kreativního vesmíru.

Přednáška byla zakončena promítáním jeho posledního filmu Nadir, kde se naplno projevila síla promítacího prostoru planetária. Člověk měl chvílemi pocit, že se nehýbe obraz, ale jeho židle a spolu s ní celý sál.

Julius Horsthuis a jeho film Nadir

Video 8k ve velikosti 2 TB

Formát videa pro promítací sál planetária je 8k čtverec neboli 8000×8000 px a snímková frekvence by měla mít minimálně 60 fps. Podle Juliuse měl snímek, který jsme viděli v komprimované verzi velikost kolem 2 TB.

Druhý den Mouvo v CAMPu

Druhý den konference se konal v už známých prostorách Centra architektury a městského plánování. U vchodu jsme vyfasovali kartičky s naším originálním symbolem. Po vyplnění několika zajímavých otázek a jejich odeslání se na telefonu vytvořil organický tvar, který následně poletoval společně s ostatními tvary po hlavním plátnu a sděloval tyto rozličné odpovědi a názory všem ostatním v sále.

Milé, vtipné, originální.

Přednáškový prostor CAMPu

Ale důležitější věcí byl samozřejmě lineup. A ten byl opravdu nabitý skvělými lidmi. Než se ale vrhnu na podrobnosti, řeknu pár celkových dojmů.

Co musím zdůraznit, byla výrazná a citelná změna pohledu na téma umělé inteligence. Zatímco minulý rok byla kolem AI cítit spíše optimistická energie, letos se několik speakerů v úvodu svých přednášek proti umělé inteligenci silně vymezovalo. Spíše vyzdvihovali důležitost autorství, učení se a objevování jako součásti kreativní práce.

Z pohledu marketingu jsem to minimálně já považoval za příjemný vánek trochu jiné energie, než na jakou jsem z LinkedInu zvyklý. Teď už ale ke speakerům, kteří za mě byli tzv. top strop.

AI byla letos více pesimistickým tématem

Angela Kirkwood o umění bez pravidel

První přednáška a hned bomba. Angela je skotská animátorka, ilustrátorka a designerka. Její styl je hodně specifický, blížící se k vizuálům starých kreslených pohádek.

Přednáška se hodně točila kolem toho, jak se nenechat zahltit svou běžnou prací a stále hledat prostor pro osobní projekty. To bylo ve finále to, co jí profesně nejvíce pomohlo a otevíralo dveře.

Zároveň na svých prvních projektech demonstrovala hezkou myšlenku, že je jedno, že nemáte průpravu v anatomii, abyste mohli kreslit. Prostě tvořte. Ono si to sedne. Umění nemá pravidla a její tvorba toho byla krásnou ukázkou.

Souhrn kreativ Angely Kirkwood

Dva velké projekty, které ukázala byl animovaný snímek Marvin, příběh ptáčka, který neumí lítat, a redesign stolní hry Magical Athlete. Oba projekty překypovaly inspirací a příběhy za vznikem obou projektů byly stejně tak krásné.

Andstudio a jejich konceptuální krása

Dalším zajímavým speakerem druhého dne byl Augustinas Paukštė, spoluzakladatel litevského kreativního studia Andstudio. Čisté, poutavé a chytré portfolio projektů, které byly krásnou ukázkou toho, jak se dá přistupovat k designu jako takovému. Kde hledat různé zajímavé vizuální spojky a jak tvořit systémy, které dávají konceptuálně smysl a ještě k tomu vypadají nádherně.

Zároveň byl velmi zajímavý i přístup k některým projektům. Například při tvorbě vizuální identity Univerzity SMK ve Vilniusu probíhal kreativní proces společně se studenty, kdy bylo vytvořeno přes 200 „bloků“. Díky tomu vznikl jakýsi vizuální jazyk univerzity, kterému studenti rozumí.

Podobný přístup měli tvůrci i při redesignu litevského basketbalového týmu Žalgiris. Projekt vznikal s pomocí hovorů a trávení času s nejradikálnější sortou fanoušků, Ultras.

Augustinas Paukšté a jeho tričko přednáškové tour 2026

Will MacNeil s vizualizací pocitů

Krátce bych se pozastavil i u přednášky Willa MacNeila, creative directora, který ve svých projektech propojuje vizualizaci dat a digitalizaci analogových uměleckých přístupů. Jeho přednáška byl víceméně deep dive do jeho několika projektů a pár bych jich rád představil. První zajímavou kampaní byla kampaň pro Lush. Will v ní chtěl vizualizovat pocity, které člověk má při masáži a jiných obdobných procedurách. Vznikl vizuální systém reagující na různá biometrická data, který byl následně vizualizován do 3D.

Dalším zajímavým projektem byla kampaň pro National Art Pass. V té šlo ve zkratce o zachycení mozkových vln a sledování reakce mozku při procházení se galerií a pozorováním uměleckých děl. Tato data byly následně opět kreativně vizualizovány pro výsledného videa. Obecně zajímavý přístup k tomu, jak míchat data a informace do kreativního řešení.

Emily Gosling o mentálním zdraví kreativců

Poslední a zároveň velmi silná přednáška, která mě zaujala byla přednáška Emily Gosling, novinářky zabývající se mentálním zdravím kreativců napříč různými problematikami. Před začátkem přednášky byly lidem rozdány zelené, červené a žluté kruhy. Posléze pomocí těchto kruhů mohli lidé odpovídat na různé otázky týkající se mentálního zdraví ve spojení s jejich prací. A v některých momentech se jednalo o dost mrazivý zážitek.

Kromě těchto reakcí publika Emily poukazovala na různé problematiky kreativní práce. Ať už finanční stránka, absurdita zdržených plateb ze strany korporátů i několik měsíců, což vytváří obrovský tlak na kreativce. Dále tlak na výkon kreativců ze strany sociálních sítí a všeobecná potřeba „hustlit“.

Zajímavé byly i výsledky průzkumů. Například průzkum ukazující, že nějakou formou vyhoření prošlo 73,3 % dotázaných (v sále bylo také velmi mnoho zelených značek). Nebo že 68 % dotázaných muselo kvůli mentálním problémům změnit či výrazně transformovat svou kreativní práci.

Dále mluvila o tom, že kreativa je jedna z profesí, kde bohužel neexistuje něco jako OFF tlačítko, které člověk může na konci dne zmáčknout. Inspirací nám je svět kolem. Nad svou prací často přemýšlíme v momentech, kdy dáme mozku prostor a klid tvořit. Na procházkách, ve sprše, při koukání na strop.

Přednáška Emily byla v mnoha ohledech děsivým zrcadlem pro nás všechny v sále a zdviženým prstem, že je třeba věnovat úsilí i svému mentálnímu zdraví a snažit se být obezřetný. Protože spadnout do těchto problémů je často mnohem jednodušší, než se zdá.

Ukázka problematiky placení z pohledu freelancera

Ukázka průzkumu s výsledky ohledně zažitých vyhoření

Výsledky průzkumu v tématu overprodukce a tzv. „hustlení“ v kreativní kariéře

Názor na téma kreativec a sociální sítě

Mouvo zkrátka nezklamalo

Z textu výše je asi všem jasné, že Mouvo je úžasný projekt a i tento jedenáctý ročník byl jak po obsahové, tak po organizační stránce skvělý. Pokud vás zajímají i ostatní přednášky, podívejte se na webové stránky Mouvo. No a co na úplný konec? Asi dvě věci.

Na konci přednášky Emily Gosling padlo jedno hezké moudro od Jamieho Ellul, creative directora a zakladatele Supple Studio, které bych rád sdílel.

„The best creatives don’t live and breathe their day jobs – their other interests inform the day job and make them better at what they do.“

A druhá věc. Já na příštím Mouvo určitě budu. A co vy?