Komplexnost rozhodování

Úvodem mě napadá notoricky známý příklad z oblasti UX, tedy uživatelské příjemnosti řešení, který mi dobře hraje právě s prvotním rozhodovacím procesem. Jak správně rozhodnout, kde v nově vzniklém parku udělat cesty? Odpověď je krásně jednoduchá. Uživatelská data. V tomto případě to znamená vysít trávu po celé ploše a čekat, kde si lidi vychodí cestičky. Právě vychozené cestičky jsou cenná uživatelská data, která nám říkají, kde udělat chodníky pro maximální přínos.

Stanovení cíle

Bohužel ne vždy můžeme veškerá rozhodování řešit tak, že někde vysejeme trávník. Bylo by to hezký, ale nejde to. Je tedy potřeba při každém rozhodovacím procesu brát v potaz:

Jaké jsou možnosti dané oblasti.

Kde se rozhodujeme.

Co rozhodnutím sledujeme.

Čeho chceme docílit.

Oslím můstkem se tak dostáváme ke stanovování cílů a KPI. Jako analogii bych zde použil sport. Konkrétně tenis vs. atletiku. Tyto dva sporty jsem vybral záměrně, protože se ve valné většině jedná o individuální disciplínu a můžeme je tedy brát v určitých ohledech jako srovnatelné.

Pokud se budu chtít zlepšit v tenise, mohu si vytyčit cíl, že vyhraji 3 turnaje z celkových deseti (porazím příští tři soupeře atd.). Bohužel nám do toho promlouvá pár proměnných. Například výběr soupeře. Stanovit si přesná KPI v tenise je tedy docela ošemetné. Kdežto v atletice je stanovení cíle pro zlepšení o poznání jednodušší. Mohu si říct, jakou vzdálenost chci pokořit (zaběhnout bez přestávky 5 kilometrů, nebo dohodit oštěpem 10 metrů).

Racio vs. impuls

Další rovinou rozhodování je v podstatě úhel pohledu na předmět. Úhly pohledu jsou v tomto pojetí dva a to tzv. požitkové (hedonic) a vědomé (cognitive) rozhodování. V případě, že se jedná o předmět rozhodování, kterému přikládáme menší váhu nebo hodnotu a jedná se spíše o věc, která nám přináší požitek, rozhodujeme se převážně impulsivně. Kdežto na druhé straně, když se jedná o opravdu důležité rozhodnutí, kde následek může mít pro nás podstatný dopad nebo značný finanční dopad, máme tendenci vše několikrát zvážit a pořádně promyslet, což je případ kognitivního rozhodování.

Moudro závěrem

A proto, když děláme jakákoliv rozhodnutí, měli bychom si nejprve zjistit a ověřit veškerá možná dostupná data, kouknout se na danou problematiku ze všemožných úhlů a ideálně vyzkoušet i tzv. out of the box. Udělat správný úsudek není rozhodně jednoduchá disciplína, a tedy bych závěrem dal rád jedno doporučení, co jsem se naučil za svůj poslední rok profesního života v Tastu.

Ptejte se na názor různého spektra lidí. Ať už analyticky zaměřené dataře nebo „volnomyšlenkáře” (kolegové prominou) z kreativy.

Každý úhel pohledu vám otevře jinou cestu, jak problém chápat.