Ochutnávka Tastích „TéBéček“

„Zážitek nemusí bejt dobrej, hlavně, když je silnej“, zněl Sandry pokus povzbudit nás, fňukající kolegy, během 20kilometrové túry s těžkými krosnami na zádech. Ke krosnám si ještě přidejte informaci, že se blíží průtrž mračen a vyhlídku noci ve stanu. Sany „povzbuzení“ jsem tedy ocenila mocným protočením očí a v duchu jsem si myslela svoje. Jó, to jsem ještě netušila, jak velkou pravdu Sandra má a jak moc budu za tyhle zážitky vděčná.

„Tejstí TéBéčka“ nejsou jen o společenských hrách, procházkách lesem a poklidných rozpravách o životě u dvojky bílého. Jsou taky o silných zážitcích probíhajících v dost nekomfortních situacích. Věřte nebo ne, hlavně během těch nepohodlných chvil poznáte sami sebe a lidi, se kterými pracujete, úplně nejlíp. A tak se dá z každého teambuildingu povyprávět historka, která byla tak trochu za hranou člověčího komfortu, ať už plánovaně, nebo ne.

Pátrání na vodě

Možná to teď nevyzní nijak závratně, ale strávit půl dne v loďce na řece, která je spíš rybník, muset tak pádlovat jak o život a snažit se dosáhnout cílové stanice vzdálené 14 kilometrů? – Auvajs. Někteří z nás stihli dorazit do cíle ještě za světla. Některým to trvalo tak dlouho, že jsme se pomalu chystali vyhlásit pátrání.

Omrzliny

Omrzliny jsem donedávna viděla jen v dokumentech vyprávějících o horolezcích, kteří se rozhodli zdolat Mount Everest. To se ale změnilo v únoru, kdy se partička nelyžujících kolegů rozhodla během našeho pobytu v Tatrách zkrátit volné odpoledne malou procházkou. Sněhem pokrytý Chopok, –20 °C, vítr, absence mobilního signálu, nulová orientace v bílém pekle a lakýrky na nohou – čáu omrzliny 3. stupně, těší mě!

Běh, který trval víkend

Když mě a dalších 10 kolegů v prosinci minulého roku oslovil sportovně nadaný kolega Vápí s nápadem zúčastnit se štafetového závodu Vltava Run 2019, s nadšením jsem kývla a byla vděčná za dodanou motivaci, díky které se URČITĚ vrátím k rannímu běhání. Půl rok utekl jako voda, je týden do závodu, počet tréninků můžu spočítat na prstech jedné ruky a mého prosincového přikývnutí nesmírně lituji. Klapka. Uběhnutých skoro 30 kilometrů, bolavý všechno, déšť, zima, únava, víkend strávený v autě se třemi kolegy… to je záruka na prožití skvělých chvil plných záchvatů smíchu a uvědomění si, že na tenhle víkend budu s radostí vzpomínat do konce života!

Vždy přijde odměna

Každé drama má svůj konec a nekomfortní zóna zase hranice.  Tastí teambuildingy se totiž nenesou jen v duchu pokusu o přežití. Každou podstoupenou nepohodu vystřídá hýčkání. Nocování ve stanu nahradí ubytování v luxusním hotelu. Bolest mozolů z pádlování otupí litry výborného moravského vína. Bolavé nohy z Vltava Runu vynahradí pocit úspěchu a hrdosti na celý tým. Omrzliny necháme omrzlinami… 🙂

Tastí teambuildingy jsou fakt legendární. I díky nim se z kolegů stávají kamarádi, z kamarádů přátelé a čas strávený v práci pak nabývá úplně jiných rozměrů.