Jaký byl Project Restart 2026?

22. dubna 2026 se ve Spojce Karlín sešli projektoví manažeři, key accounti, team leadeři i C-level manažeři na konferenci Project Restart, kterou pořádá Taste. Devět přednášek se neslo ve znamení tří velkých témat: jak v AI éře nezůstat pozadu, jak vybudovat firmu, která neroste jen díky vám osobně, a jak v procesech nezapomenout na lidi, ať už jsou to zákazníci, kandidáti, kolegové, nebo vy sami. Pojďme se na jednotlivé přednášky podívat.

Slevomat v AI éře

Konferenci otevřel Tomáš Braverman, CEO Slevomatu,  a přiblížil, jak velký marketplace přistupuje k AI vlně. Slevomat má podle něj několik „neférových výhod“, díky kterým si troufá AI éru vyhrát:

• exkluzivní dealy, které AI najde, ale nákup proběhne na webu
• marketplace s vlastním checkoutem
• silná značka a 40 % přímé návštěvnosti
• gamifikační prvky (kolo štěstí, truhla)
• důraz na kvalitu a důvěryhodnost obsahu

Slevomat si vyvíjí vlastní konverzační vyhledávání jménem Karel a chystá produkt Concierge, který má zákazníka provázet celou customer journey. AI customer care od Daktely dnes plně odbavuje 82 % chatů a 63 % hovorů. A jako ukázku „jdeme tam, kde je zákazník“ Tomáš poprvé oznámil, že Slevomat má vlastní aplikaci přímo v ChatGPT.

Druhou polovinu přednášky věnoval Tomáš tomu, jak AI nasazují uvnitř firmy. Začali externím AI auditem a identifikovali desítky use casů. Vzdělávání lidí staví na třech pilířích – obecná školení pro všechny, specializovaná po odděleních a hlavně skupina AI ambasadorů, geeků z různých týmů, kteří se dvakrát měsíčně scházejí na celodenní AI hackathon a postupně automatizují procesy napříč firmou.

Hlavní vzkaz Tomáše? Inovovat extrémně rychle. Ani neférové výhody si nemůžou dovolit usnout na vavřínech. Kdo dnes začne s auditem, vzděláváním a automatizací, má šanci AI vlnu sjet jako na surfu. Ostatní ji dostanou na hlavu.

Z hasiče architektem růstu

Roman Stupka ze Scaleupboardu otevřel přednášku jednoduchou otázkou: Kolik procent času jste včera strávili řešením problémů? A měli jste vůbec prostor pracovat na růstu?

Roman varuje před situací, kdy se šéf stane nejlepším hasičem ve firmě. Pak nemá čas být architektem, který firmu systematicky rozvíjí. Růst chceme všichni. Jenže je dobré si položit otázku, jestli rostou tržby, nebo skutečně byznys. Tedy ona „X“ – kusy, předplatitelé, metry čtvereční, zákazníci. Růst tržeb totiž může klamat, protože odráží jen pohyb cen.

Růst podle Romana zabíjejí dva hlavní faktory, a to problémy a strach. Problémů s velikostí firmy přibývá geometrickou řadou, strach pak brání investovat, rozhodovat a riskovat. Roman si pomohl analogií letadla z knihy Čtyři síly růstu (Kevin Lawrence): letadlo drží ve vzduchu tah a vztlak, proti tomu jdou gravitace a odpor. Aktivity manažera lze promítnout do čtyř kvadrantů: růst, zlepšování, analytika a fire-fighting. A klíčová otázka zní: kolik času reálně věnujete tomu prvnímu?

Praktický tip na závěr: dělat si denní nebo týdenní sken. Co se povedlo, co dodalo energii, co bych mohl udělat příště jinak. „Buď jsem kapitán svého života, nebo oběť,“ shrnul Roman svou filozofii.

Sedí s vámi zákazník?

Lukáš Pítra, freelance CX expert, navázal na Romana provokativní otázkou: Kdo všechno sedí na vaší projektové poradě? A kdo tam naopak nesedí?

Začal dvěma čísly. 2,3 z 8 – tolik A/B testů průměrně správně tipnou zaměstnanci velkých firem. Mince by jim dala lepší výsledek. 24 % – tolik zákazníků souhlasí s tím, že firma doručuje skvělou zkušenost. Manažeři přitom myslí, že jich je 80 %.

Na poradě podle Lukáše sedí manažeři, vývojáři, kreativci, markeťáci, dnes i AI agenti, s nimi celá řada kognitivních biasů – confirmation bias, IKEA efekt, HIPPO, Dunning-Kruger v AI verzi. Nesedí tam jen jeden zákazník, který si to má koupit.

Lukáš ukázal několik metod, jak zákazníka dostat ke stolu:

• Callbacky – Bonami se po objednávce dovolá 70-80 % lidí a ti jsou nadšení, že se o ně někdo zajímá.
• Hloubkové rozhovory – u Konopného táty z osmi rozhovorů vyšel insight, že lidé potřebují vědět, kolik konopí v produktu je. Jednoduchá změna v komunikaci („Hromada.“) zvedla konverzi o 250 %.
• Testování webu – u výrobce bazénů hezká fotka ženy v plavkách odváděla pozornost od konverzních tlačítek a poptávky odcházely ke konkurenci.
• Feedback pop-upy – Bonami se na děkovací stránce ptá, jak snadné bylo dokončit objednávku, a nespokojené lidi obvolává do pár hodin.
• Opportunity Gap Survey – metoda, která se ptá na důležitost problému a snadnost jeho řešení. V mezeře leží příležitost.

Jak na to s AI? AI je dobrá na rešerše, analýzy a ideaci, ale není dobrá v získávání důvěry, čtení mezi řádky a chápání emocí. „Lidi tomu chatbotovi nesvěří svoje niterné pochody,“ uzavřel Lukáš.

Závěr přednášky byl jasný: zákazníkům rozumíme míň, než si myslíme. AI to může zrychlit, ale nenahradí aktivní práci s lidmi. Když vyrábíte něco, co lidi nechtějí kupovat, neutrpí jen tržby, ale pálí to čas, energii a motivaci dobrých lidí v týmu. Naštěstí lék není drahý ani složitý. Stačí přestat být líný a začít se zajímat o lidi, od kterých chceme, aby financovali náš byznys.

Nábor jako projekt

V tandemové přednášce se na pódium postavili Zdeňka Krejčíková, která dělá HR u nás v Taste, a Filip Mikschik, zakladatel a CEO StartupJobs.

Zdeňka začala u osobního brandu. Aktivních tvůrců na LinkedIn jsou jen jednotky procent, takže prostor je obrovský. Magnetem pro správné lidi se stáváte tím, že tvoříte autenticky, sdílíte úspěchy, fakapy a cestu kariérou. Pozor LinkedIn nemá rád ani AI generované texty, ani lajky výhradně z vlastní sítě.

Druhý velký moment přednášky patřil autenticitě v inzerátu. Video s týmem, opravdové prostředí kanceláře, prokliky na LinkedIn profil budoucího šéfa, welcome video před pohovorem. Vše, co umetá cestu mezi inzerátem a realitou, si platí samo.

Filip navázal tvrdými daty. V roce 2021 připadalo na pozici 5,4 kandidáta, dnes je to 28. S tím přichází ghosting, AI generované životopisy a dlouhé procesy. Firmy podle něj kandidáty nejčastěji ztrácí na:

• nejasném zadání role (40 požadavků, jeden sickday jako benefit)
• chaotickém procesu (recruiter, manažer, CEO na dovolené)
• nedodržování slíbených termínů – „nereakce“ je to nejhorší, co můžete udělat

Klíč podle Filipa leží v tom, že nábor je projekt. Má svého ownera, milníky, SLA a měřitelný výstup. A AI? „Je to zesilovač, ne univerzální nástroj,“ říká Filip. Pustit CV do ChatGPT s prosbou „vyber nejlepšího“ je špatně metodicky i legislativně.

Závěr přednášky pasuje na celou problematiku náboru jako jednoduchá rovnice: značka přivede lidi ke stolu, nabídka jim ukáže, že jste relevantní, a proces toho člověka nakonec přivede do firmy. Pokud kterýkoli z těchto tří kroků selže, kandidát prostě skončí jinde a vy se to často ani nedozvíte.

Kontrola není bezpečí

Jan Bezděk, zakladatel agentury SiteOne, si nepřipravil přednášku o úspěších, ale o cestě, kterou si sám prošel, a šel do toho hodně osobně.

Hned v úvodu si publikum otestoval otázkami. Jste výkonnější pod tlakem? Cítíte se v klidu, když máte věci pod kontrolou? Když vyzval sál, ať zvedne ruku, kdo tyhle situace aktivně vyhledává, ruce vystřelily nahoru.

Honza popsal sám sebe před pěti lety jako vystresovaného mikromanažera, který tři dny před deadlinem obíhal stoly, rozdával naléhavé úkoly, a místo aby z týmu napětí snímal, ještě ho přidával. Klíčové uvědomění přišlo, když mu kamarád otevřeně řekl: „Jsi přetížený, řeš to.“ Honza začal číst, chodit na terapie a postupně poznávat, že ten „tlačič“ v něm není on, ale jeho přetížený nervový systém.

Pomohla mu představa emočního teploměru – zelená (klid a bezpečí), červená (aktivace), modrá (krize). V zeleném se učíme, jsme kreativní, navazujeme vztahy. V červeném se bojíme, kontrolujeme a nikdo si nechce vzít odpovědnost, protože to není bezpečné.

Klíčové body, které si Honza odnesl:

• Rozjetý nervový systém nelze uklidnit argumentem. Musíte se vrátit do těla – nádech, obličej do studené vody, ztišený hlas.
• Zklidňující techniky fungují opakováním. Není to hned, ale stovkou opakování ano.
• Bezpečí je stav mysli, ne důsledek kontroly.

A největší dárek na konec? Honza přiznal, že firmu už neřídí. Předal ji managementu a může být na farmě, hospodařit a užívat si života. „Tenhle cíl není nedosažitelný,“ řekl publiku. Firma SiteOne dnes roste sama, protože si Honza jako lídr postupně osvojil to nejtěžší, a to schopnost vytvořit prostředí, kde lidé nemusejí čekat na šéfa, aby rozhodl.

Projektové řízení očima punkáče

Janek Žežula, CMO Freela, na pódium nastoupil s přiznáním, že je z řečníků pravděpodobně nejmenší expert na projektové řízení. Patří totiž mezi „punkáče“. Lidi, které pravidla a struktura stresují a kteří rádi nechávají věci otevřené do poslední chvíle.

Janek publikum rozdělil na dvě skupiny: ty organizované, kteří mají rádi plánování a předvídatelnost, a punkáče, kteří jsou silnější v komunikaci a rozjíždění věcí než v jejich dotahování. Výzva podle něj je naučit obě skupiny fungovat vedle sebe tak, aby punkáči nebyli systémem otráveni.

V předchozí firmě, kde Janek strávil šest let, fungovali postaru. Stovky e-mailů, desítky WhatsApp skupin a osobní asistentka, která držela přehled. Firma byla úspěšná, ale Janek si dnes klade otázku: za jakou cenu? Chaos a neustálé dohledávání informací stálo tým zbytečně moc energie.

Nástup do Freela mu otevřel oči pravidly, která tým striktně dodržuje:

• žádné interní e-maily
• chat jen pro operativu, nic důležitého se tam neřeší
• vše důležité do projektového nástroje
• otevřená zpětná vazba, když se pravidla porušují

Hlavní myšlenka přednášky byla, že systém po vás nechce dělat práci jinak, ale jinde. Psaní odpovědi do e-mailu je stejná práce jako psaní do Freela, jen je jedno strukturované a dohledatelné, druhé ne.

Janek se podělil i o praktické tipy, které mu osobně fungují. V marketingovém týmu mají hlavní rozcestník MKT Base s know-how a klíčovými dokumenty. Požadavky z ostatních oddělení chodí do jednoho centrálního Inboxu. Nudnou klikací práci typu vypsat strukturu projektů do prezentace deleguje na Clauda, aby se sám mohl věnovat vymýšlení a diskusím.

Doporučení na závěr znělo jednoduše: nastavte si pravidla spolupráce, dávejte si upřímnou zpětnou vazbu a nebojte se říct si o pomoc s nastavením systému. Nejde o to potlačit svou přirozenost, jde o to najít cestu, jak v systému neztrácet energii.

AI bez bullshitu

Nejočekávanější přednáška dne patřila Jiřímu „Georgi“ Dolejšovi, AI Mindset Consultantovi a zakladateli Swinging Dogs. Místo dalšího chvalozpěvu na AI naservíroval publiku AI bez bullshitu.  Co skutečně funguje, co ne, a kde se všichni pletou.

Začal číslem, které trochu krotí FOMO. Z 8 miliard lidí na zemi platí za AI 2 až 5 milionů. A mezi „mám ChatGPT“ a „AI mi reálně mění práci“ je propast. Aby si ji publikum uvědomilo, Jirka předhodil čtyři teze:

• Prompt není workflow.
• Odpověď není systém.
• Licence není adopce.
• Nadšení není produktivita.

Cestu k reálné AI integraci popisuje jako několik fází, které nejdou přeskočit: prompt → asistent → agent → orchestrace agentů. „Nemůžu získat řidičák a jít řídit Formuli 1,“ shrnul. Když ale AI dostane jasný kontext, cíl a vlastníka, výsledky jsou působivé, mobilní aplikace za dva dny nebo MVP produktu místo původně odhadovaných 7 týdnů za hodinu a půl touch time.

Druhou polovinu přednášky věnoval Jirka vlastním AI agentům. Má osobní asistentku Jo, která mu zařizuje běžný život. A protože „dema mám rád, když fungují, i když nefungují,“ zavolal Jo přímo z pódia, aby pozdravila účastníky. Jo zazvonila, pozdravila česky i anglicky a sál se zasmál.

Pak Jirka vystřízlivěl. AI je sice silný nástroj, ale plný nástrah:

• Výstup z AI není kompetence. Když juniorovi dáte přístup k AI, nestal se z něj senior.
• 10× rychleji neznamená 10× lépe. Násobíte i chyby.
• Rychlost bez porozumění není produktivita.

Klíčová poučka? AI není kouzlo, je to násobič kvality i chaosu. Když znásobíte seniory, paráda. Když juniory, máte ve firmě chaos.

Co dělat zítra ráno? Vzít si jedno workflow, které vás pálí, a projít ho krok po kroku. Začněte asistencí, ne autonomií. „Když dokážete proces popsat, dokážete ho zautomatizovat. A když ho zautomatizujete, přestane vás štvát,“ uzavřel Jirka.

Získat maximum, ale nevyždímat

Konferenci zakončila Irena Zatloukalová, zakladatelka Diversight.ai. Po dvaceti letech v tech komunikaci (ex-Seznam) rozjíždí firmu, která zaměstnává lidi na autistickém spektru a dodává precizní data pro AI.

Hned na úvod Irena svým způsobem rezignovala na publikum, které čeká návod na řízení lidí pod tlakem. „Když řešíte v krizi, jestli stihnete deadline, máte problém. Tu hru jste prohráli dávno předtím.“ Hraje se totiž v době, kdy je klid, v tom, jak máte nastavená pravidla, jak dobře svůj tým znáte a jakým jazykem mluvíte.

Irena vzala publikum na cestu světem autismu, který mají lidé v hlavě hodně zkreslený. Buď Rain Man a Sheldon, nebo neverbální děti z dokumentů. Mezi tím chybí 60 % populace na spektru – běžní lidé, kteří mají rádi lidi, pracují jako učitelé, customer care, programátoři. Reálně je na spektru 3-4 % populace a velká část o tom neví.

Co se Irena naučila od svých kolegů na spektru, funguje pro celý tým:

• Culture add místo culture fit. Když si vybíráte podobné lidi, dostanete tým, kde všichni přemýšlejí stejně.
• Explicitní pravidla místo implicitních. Implicitní fungování odstřihne každého, kdo potřebuje přípravu nebo neví, kdy do diskuze vstoupit.
• Pravidlo 20-10-20. Hodinový mítink rozdělte na 20 minut diskuze, 10 minut pauzu a 20 minut na rozhodnutí. Každý dostane prostor si věci promyslet.
• Soška na stole = fokus time. Místo blokování dne v kalendáři jednoduchý fyzický signál „neruš mě, napiš to do chatu“.

Hlavní poučení shrnula Irena jednoduše: všechno začíná a končí respektem. Ke kolegům, k tomu, jak fungují, kdy jsou nejvýkonnější, co potřebují. Když za vámi přijde někdo s tím, že je na spektru, nezpochybňujte to. Stálo ho to odvahu. Berte to jako důvěru a hledejte cestu, jak v týmu fungovat společně.

Co si z konference odnést?

Project Restart 2026 ukázal, že projektové řízení dnes není jen o ganttových diagramech a milnících. AI mění pravidla na frontendu i v interních procesech, ale zároveň ukazuje, kde má hranice. Růst firmy nejde dělat z hasičské pozice. Zákazníka, kandidáta i kolegu je potřeba pustit ke stolu. A pod tlakem deadlinu nezachrání projekt ten, kdo nejvíc křičí, ale ten, kdo má dopředu nastavená pravidla a umí dát týmu klid.

Konference znovu potvrdila, že největší konkurenční výhoda dnes neleží v nástrojích, ale v lidech, kteří je umí používat s rozumem. A v lídrech, kteří dokáží vytvořit prostředí, kde tihle lidé chtějí pracovat.