Produktové fotografie jsou strašákem nejednoho začínajícího fotografa. Na rozdíl od jiných fotografických žánrů má ale produktová fotografie jednu velkou výhodu. Ve většině případů má totiž fotograf kontrolu nad světelnými podmínkami a samotným subjektem, který fotí. V tomto článku si ve čtyřech základních krocích projdeme jednoduché focení menších produktů za použití studiových světel.

Krok první – přípravy před focením

Jednou z prvních věcí, kterým se věnuji před samotným focením, je tvorba moodboardu. Nemá smysl si na nic hrát, většinu zajímavých nápadů už někdo vymyslel, tak proč se trochu neinspirovat u dalších tvořivých lidí. Tato myšlenka je mimochodem hezky popsána v knize Kraď jako umělec od Austina Kleona.

Pro tvorbu moodboardů na focení se mi nejvíce osvědčil Pinterest. Vyberu nějaké obecnější klíčové slovo, jako např. Cosmetics product photography a začnu tvořit nástěnku k danému focení. Pinterest pak už začne sám doporučovat další podobný obsah a je snadné dojít k dalším nápadům. Jakmile dám dohromady takových 20 až 30 pinů, tak už většinou mám představu o tom, kam budu focení směřovat. Nikdy se však nesnažím inspiraci z Pinterestu čistě okopírovat. Slouží mi spíše jako taková pomůcka, díky které se lépe držím určité myšlenky a stylu focení.

Ukázka moodboardu na Pinterestu

Když už jsem dostatečně inspirovaný a mám v hlavě myšlenku, tak vyrazím nakoupit rekvizity. Rekvizity se snažím vždy nakupovat podle daného produktu a jeho cílové skupiny. Nejsnazší je držet se složení produktu a jeho obalu. Barvy rekvizit by s obalem produktu měly ladit. Volím tedy rekvizity v analogických a nebo doplňkových barvách k barvám na obalu produktu. Je důležité nezapomenout i na rekvizity, které nejsou ve výsledné scéně vidět, ale pomáhají nám uchytit produkty na jednom místě, aby se nám neposunuly nebo se neodkutálely (lepicí páska, vlasec apod.).

Krok druhý – příprava scény

Mám určitou myšlenku, produkt a rekvizity. Co dál? Je na čase si připravit scénu.

Vhodné pozadí je základ. Pokud bychom produkty fotili pouze na bílém pozadí, docílíme ve většině případů fotek, podobajícím se těm, které můžeme najít na většině e-shopů. Pozadí by mělo buď barevně nebo texturou korespondovat s foceným produktem.

Základem může být dřevěná deska nebo barevný papír. Barevné papíry jsou skvělou volbou, jelikož je můžeme sehnat ve spoustě různých barevných odstínů, jsou lehké a nejsou drahé. Při výběru doporučuji dát pozor na zrnitost papíru – ta by mohla být na fotkách dost rušivá a odváděla by pozornost. Proto je nejlepší pořídit papír s co nejjemnější texturou a v co největším formátu. Zapomeňte na A4, ta vám stačit nebude. Samotné barvy papíru pak opět vybírám podle barvy produktu a rekvizit. Analogické nebo doplňkové barvy jsou znovu jistotou. Při výběru nedám dopustit na nástroj Adobe Color Wheel. Na barevném kruhu si vyberu barvu produktu a v menu nalevo si už překlikávám mezi pravidly barevné harmonie.

Adobe Color Wheel

Při umisťování produktu a rekvizit do scény vždy dbám na to, aby byl produkt jasně vidět a rekvizity ho jen doplňovaly a nikdy nijak výrazně nezakrývaly. V tento moment mám už připravený foťák na stativu a scénu průběžně kontroluji na displeji. Hodí se mít s sebou i notebook připojený kabelem k foťáku a scénu si přes tethering rovnou promítat na větší obrazovku, ale není to podmínkou. A pokud jako rekvizity používám rostliny nebo ovoce, tak se snažím pracovat rychle, protože mají tendenci vadnout a osychat.

Produktové focení s ovocem

Krok třetí – focení

Výše zmíněný tethering se hodí, ale není podmínkou. Pokud ale fotíme ne úplně tradiční formáty jako třeba stopmotion, tak se hodí mít k foťáku připojené alespoň dálkové odpalování, aby nebylo nutné chodit s každou změnou scény zpět k foťáku. Mnohdy stačí mobilní aplikace, která je k němu bezdrátově připojená.

Bezdrátový tethering v telefonu

Skoro nutností je však mít stativ. Obvykle si s foťákem na stativu nastavím jednu hlavní kompozici, v rámci které aranžuji produkt a rekvizity a nastavím světla. V momentě, kdy jsem s touto fotkou spokojený, tak dávám stativ stranou a ještě dofocuji několik jiných úhlů a detailů z ruky. Co se týče nastavení, tak fotím v manuálním režimu. Nastavím si synchronizační čas zábleskových světel 1/125, ISO 100 a jako clonové číslo obvykle volím 9 nebo 10. Správnou expozici pak koriguji intenzitou světel. Ohnisková vzdálenost se mi obvykle pohybuje mezi 50 a 70mm. Širší ohnisko se snažím pokud možno nevyužívat, protože už poměrně značně zkresluje realitu.

Co se týče světel, obvykle cca z 45 stupňů a mírného nadhledu nastavím první světlo. Dle konkrétní myšlenky a produktů na něj buď dám softbox pro měkké stíny produktů a nebo reflektor, když chci stíny tvrdé. Ze strany pak nastavím softbox jako světlo druhé (viz. světelný diagram). V domácích podmínkách lze úplně klidně experimentovat se světlem z oken z jedné strany (bude podobně měkké a z podobného úhlu jako světlo ze softboxu) a poté s lampičkou či odraznou deskou, která nahradí druhý světelný zdroj.

Světelné diagramy v ateliéru (vlevo) a v domácích podmínkách (vpravo)

Krok čtvrtý – postprodukce

Co se týče postprodukce, tak se obvykle držím tohoto workflow:

Fotky naimportuji do Adobe Lightroom, kde si pomocí hvězdičkového hodnocení vyberu několik favoritů pro následnou úpravu. Z favoritů pak vybírám už konkrétní fotky k úpravě. Kromě organizace fotek využívám Lightroom také ke globálním úpravám. Na lokální úpravy a retuše pak importuji fotky do Adobe Photoshop. Díky propojení s první zmíněnou aplikací se uložené změny na fotkách opět projeví v katalogu Lightroomu. Odtud pak fotky exportuji v daných formátech. Pro sociální sítě nejčastěji ve čtvercovém formátu, 1080x1080px nebo 2000x2000px, 72ppi. Vhodný je také formát 4:5, ale tam je už potřeba počítat se čtvercovým ořezem, který stejně Instagram pro náhled daného postu udělá. Něco jiného jsou pak Stories, kam vždy exportuji ve formátu 1080x1920px. Pro každý z těchto formátů dělám samostatnou fotografii, abych udržel zamýšlenou kompozici a nijak ji nemusel při změně formátu ořezávat.

Finální fotografie

Pokud fotím i jiné formáty jako stopmotion nebo cinemagraph, tak následuje ještě složení a rozhýbání fotek v Adobe Premiere Pro nebo Davinci Resolve. Pokud ještě přidávám nějaké animace, tak sáhnu po Adobe After Effects.

Závěr

Na závěr bych rád dodal – nebojte se experimentovat. V produktovém focení je na to spousta prostoru, protože produkt vám nikam neuteče. Udělejte fotku se kterou budete spokojeni a pokud vám zbyde čas, zkoušejte nové a netradiční úhly, kompozice nebo nasvícení scény.