Chyby, které (nejen) copywritery přivádějí k šílenství vol. 2

Disclaimer: Autorka tohoto příspěvku si ani v nejmenším nemyslí, že je neomylná a má patent na rozum. Dokonce se z pozice copywritera nechystá přepisovat pravidla pravopisu, tuto činnost raději přenechá mluvčím češtiny, díky nimž se jazyk neustále vyvíjí, a lingvistům, kteří změny v jazyce dle svého nejlepšího vědomí a svědomí promítnou do pravidel pravopisu. Ale protože český jazyk každý den používá, vyhrazuje si právo na to mít z některých jevů osypky. A děkuje všem, kteří to chápou. 🙏🏻 🖤 🤗 (Jakož i těm, kteří tolerují její slabost pro emotikony.)

Formality bychom měli vyřešené, teď pojďme na věc. Ve facebookové diskuzi pod minulým článkem, který se věnoval častým a zbytečným chybám, se rozpoutala zajímavá debata, z níž vzešli další kandidáti na jazykový pranýř. Ukažme si na ně!

• Mně vs. mě vs. mne

Tvary osobního zájmena já patří mezi největší bolesti psané češtiny. Pojďme si toto zájmeno nejprve vyskloňovat.

1. pád já
2. pád mě / mne
3. pád mně / mi
4. pád mě / mne
5. pád –
6. pád mně
7. pád mnou

K tomu, abyste nechybovali, si stačí zapamatovat, že ve 3. (ke komu / k čemu) a 6. pádu (o kom / o čem) píšeme variantu MNĚ.

→ Přišel ke mně.
→ Mluvili o mně.

Pokud nechcete při psaní lovit v hlavě pády, můžete použít jednoduchou pomůcku – tam, kde lze příslušný tvar nahradit zájmenem ve tvaru tobě, patří delší varianta, tedy mně.

→ Běžte tam beze mě. (Běžte tam bez tobě.) ❌
→ Přišel ke mně. (Přišel k tobě.) ✔️
→ Vidíš mě? (Vidíš tobě?) ❌
→ Mluvili o mně. (Mluvili o tobě.) ✔️

Tvar mne je v současné době vnímán jako knižní a lehce archaický, a proto na něj, pokud se skloňováním zájmena já bojujete, můžete s klidem zapomenout.

• 20letý vs. dvacetiletý vs. 20-ti letý

U zápisu číslovek bývají lidé neobyčejně kreativní. Chcete-li vyjádřit něčí věk pomocí číslice a dalšího slova (přídavného nebo podstatného jména, případně příslovce), zapomeňte na spojovníky nebo různé jazykové patvary a snažte se držet při zemi. To znamená, že pokud je někomu 20 let, je 20letý (bez spojovníku a mezery), případně dvacetiletý, ale určitě ne 20-ti letý. A ano, platí to i ve třiceti, a dokonce i v osmdesáti.

• Optimální vs. nejoptimálnější 

Slovník spisovné češtiny přídavné jméno optimální definuje jako relativně nejlepší, nejvhodnější, nejpříhodnější. Tím, že výraz sám o sobě označuje ten nejlepší možný výsledek, je ̶n̶e̶j̶o̶p̶t̶i̶m̶á̶l̶n̶ě̶j̶š̶í̶  na místě ho už více nestupňovat. Ale buďte v klidu, pravidla češtiny jsou v tomto případě poměrně benevolentní, a tak možnost stupňování připouštějí, ale zároveň dodávají, že je z důvodu uvedeného výše vlastně nadbytečné. 

• Holt vs. hold

Každému, kdo si tato dvě slůvka neplete, byste měli vzdát hold, jinak to holt nepůjde. Výrazy holt a hold patří mezi homofona – jazykové jednotky, které jsou zvukově shodné, ale graficky a významově se liší. Zatímco holt (nebo také halt) je částice významově blízká sousloví „zkrátka a dobře“, hold je substantivum, které označuje okázalý projev úcty. Z toho je vám asi jasné, že výrazy opravdu nelze libovolně zaměňovat. Minimálně tedy v psané formě, v té mluvené totiž nikdo nic nepozná.

• Standardní vs. standartní

Ať hodí kamenem, kdo nikdy nenapsal tvar „standart“ nebo „standartní“. Přídavné jméno standardní se za každých okolností píše s písmenem D, což samozřejmě platí i pro jeho odvozeniny. Tak kde se vzala tak častá (a chybná) varianta s T? Na vině bude pravděpodobně výslovnost, která jí nahrává, ale také existence výrazu standarta, který označuje prapor nebo vlajku. 

Himaláje. Už zase!

• Himálaj vs. Himaláje 

Až někomu, kdo si potrpí na češtinu, oznámíte, že se chystáte na expedici do Himalájí, možná se vás zeptá, kde se takové místo nachází. To nemusí znamenat, že by nedával pozor při zeměpisu, spíš vás chce jemně upozornit, že komolíte název nejvyššího pohoří světa. Klasik praví: Dycky Himálaj! Toto substantivum se skloňuje podle vzoru stroj a nemá množné číslo, protože žádný druhý Himálaj zkrátka neexistuje.

• Iniciály vs. nacionále

Už se vám taky stalo, že po vás paní za přepážkou na úřadě nebo v bance chtěla uvést iniciály, a když jste jí trochu zaraženě řekli například B. M., koukala na vás, jako byste spadli z Marsu? Ne, nejste hloupí, dotyčná totiž měla na mysli nacionále, respektive osobní údaje. Substantivum iniciála zatím označuje ozdobně vyvedené počáteční písmeno slova, které je typické například pro historické listiny. A výraz iniciály pak přeneseně znamená uvedení počátečních písmen vašeho křestního jména a příjmení.

• Protežovaný vs. protěžovaný

Ten, kdo někomu nadržuje nebo mu dává více prostoru, než by si zasloužil, daného člověka protežuje. Toto sloveso má kořeny v latinském protegere, a proto není důvod, aby se v něm vyskytovalo Ě. To ale neznamená, že by sloveso protěžovat neexistovalo, jen označuje činnost, při níž nesete těžké břemeno, které se vám po pár metrech či kilometrech začne pořádně protěžovat. Ale ruku na srdce – už jste se někdy setkali s tím, že by ho někdo v tomto kontextu použil?

• Váš vs. svůj

Asi se shodneme na tom, že nesprávné použití přivlastňovacích zájmen není dostatečný důvod k proplachování očí kyselinou, ale když ho vidíte už podvacáté, dokáže vás rozladit. Zvratné zájmeno svůj se užívá ve chvíli, kdy přivlastňovaná věc nebo osoba patří osobě nebo věci, která je ve větě podmětem (a tedy původcem děje).

Vysvětlila to jejím čtenářům. 😭
Vysvětlila to svým čtenářům. 👍

Jenže čeština je krásně záludná, a proto výše uvedené pravidlo neplatí absolutně. Pokud váháte, který tvar použít, nahlédněte do chytré příručky. 

Že se na váš tip, který jste zmínili pod článkem, nedostalo? Nebojte, třeba není všemu tepání pravopisných nešvarů konec.